| <.. Cihelna Horní Bříza |
Horní Bříza, ul. K Cihelně, okres Plzeň Sever 49°50'21.932"N, 13°20'42.492"E Současný stav: většina areálu zdevastována, bude zřejmě postupně demolován Realizace: 1927 Zpracováno: listopad 2008 Zpracovali a navštívili: -M- a Bouřka |
V druhé polovině 19. století se díky zdejším dostupným surovinám začal na severním plzeňsku naplno projevovat
rozmach průmyslové výroby, v oblasti kolem Horní Břízy a Třemošné pak zejména výroby keramických hmot a podobných produktů.
V samotné Horní Bříze však nezávisle na keramických závodech fungovala i samostatná cihelna, kterou se zde pokusíme
přiblížit.
V roce 1865 zachvátil město ničivý požár a kvůli zvýšené potřebě cihel se začalo provizorně vypalovat
na zahradách domů čp. 1 a 22; v letech 1888 - 1896 se pak v souvislosti z výstavbou nové školy začalo s výrobou
již v místech dnešního zbytku cihelny. Historie dodnes stojících objektů se pak začíná psát v roce 1913, kdy statkář z
Příšova Karel Prach koupil dotyčné pozemky s plánem na výstavbu cihelny. Kvůli 1. světové válce se však začíná stavět až
v roce 1927 a o rok později je zahájena výroba. Materiál se těžil přímo na pozemku cihelny a přes cestu (dnešní silnici), což
v průběhu desetiletí způsobilo pokles okolního terénu o několik metrů. V původních letech byl postaven 45 metrů vysoký
komín, který byl později zajímavým způsobem obnoven - po jeho částečném ubourání bylo původní těleso nově obestavěno.
Dnes už je však i novější komín lehce ubourán o menší okrasnou hlavu. Samotná cihelna byla vybavena kruhovou pecí se čtyřmi
komorami pro vypalování, které nesměly nikdy zcela vyhasnout, proto se postupovalo stále dokola - do komory
se bočními výklenky zavezlo uhlí, pak cihly, tvarované ve formárně a vysušené v tzv. sušárně, následoval proces
vypalování (s přidáváním uhlí
otvory ve stropě dle potřeby)
a částečného zchladnutí před novým zapálením. Zbylý popel se vyvážel na stejné místo, ze kterého byla
odebírána hmota pro výrobu cihel - při vypalování pak částečky popela uvnitř cihly vyhořely a vypálily tak vlastně
cihlu i zevnitř. Každý kus tak byl lehčí a získal na pevnosti.
Po smrti majitele (1944) se cihelna na delší dobu uzavírá a ožívá
až roku 1955, kdy se objektu ujímá jeho vnuk a obnovuje výrobu. Doba už ale soukromému podnikání nepřeje, takže poté,
co se nový majitel odmítá přizpůsobit podhodnoceným výkupním cenám, je mu fabrika vyvlastněna a on sám poslán
na 12 dlouhých let do lágru v Jáchymově. Znárodněná cihelna je pak začleněna do n.p. Stodské cihelny a ještě na přelomu
60. a 70. let zaměstnává 35 lidí, ale v roce 1977 je zdejší výroba definitivně uzavřena.
V současnosti areál vlastní manželé z Horní Břízy, kterým po dlouhých letech chátrání nezbývá nic moc jiného, než
objekty postupně zbourat. Zatímco původní sušárna už vůbec neexistuje (v 70. letech byla nahrazena novou) a formárna
je ve značně zdevastovaném stavu, kruhová pec měla složitější osud. S nástupem vysokozdvižných vozíků byla ubourána
její přední zakulacená část, což však narušilo statiku pece, takže musela být obestavěna novými cihlami a částečně
betonem. V místech ubourání (prvních pár metrech tunelů) však dál docházelo k prudkému ochlazování materiálu,
což mělo za následek další zhoršení, mj. praskání cihel, což pak zřejmě významně přispělo k zániku cihelny.
Jediná dodnes využívaná část je v tzv. nové kotelně a vodárně, kde je zřízena malá dílna.
Zdroje:
- osobní průzkum
- paní Božena Royová
- kronika města Horní Bříza
Fotografie ze září 2008:
