Kdo občas jede autem nebo busem od jihočeských rybníčků směrem ku Praze, možná si na půli cesty všimne po levé straně nápadné  a zajímavé siluety. Při delším a bedlivějším pohledu člověk rozezná dva komíny, z toho jeden s podivnou konstrukcí s čapím hnízdem na vrcholu. I nás ten pohled kdysi udivil a v březnu roku 2007 (no ano, ještě před vznikem Fabrik) jsme se vydali na menší průzkum. Po vcelku vtipné příhodě s vymetením komína a mrtvým čápem uvnitř jsme se seznámili s majitelem, panem Srbkem, a letos, když bylo vše v plném květnovém rozpuku, jsme přijeli ještě jednou, na pořádnou hloubkovou i výškovou prohlídku.

Manželé Srbkovi jsou posledními v celku dlouhé řadě majitelů, pivovar dostali vrácený po letech užívání místního JZD, nicméně štěstí zůstalo při pivovaru, který v podstatě díky jezeďácké nečinnosti zůstal zachovaný i s původní technologií.

Pár dat a jedno foto z historie pivovaru (z archívu Srbkových):

O historii pivovaru jsme se od pana Srbka dověděli spoustu věcí:

Pivo se v Milíně vařilo zřejmě od dávných dob vzhledem k jeho poloze na zlaté stezce. Písemná zmínka o pivovarnictví je z roku 1621, kdy bylo Milínu uděleno právo várečné. V protireformačním seznamu poddaných z r. 1631 se uvádí sládek Jan Júza (35 let). Berní rula (1653 – 1656) zaznamenává velikost jedné várky 12 sudů, není uvedeno množství várek za rok. Podle zprávy z roku 1674 brali chmel z Hýskova u Srbska a Tetína .

V seznamu pivovarů se k roku 1710 uvádí roční výstav 380 sudů (950 hl). V Tereziánském katastru (1746 – 1748) 455 sudů (1.137 hl).

Dvůr a pivovar byl převeden 28.6.1873 na akciovou společnost a sladovnu v Milíně. V této době prodělal pivovar rekonstrukci podle datování strojního vybavení. Jako jeden z prvních pivovarů dodává pivo láhvové v originálních láhvích. (zpráva z regionálního tisku z 28. 6. 1873).

Bývalý sládek Václav Čaloun 1902 – 1903, v té době sládek a nájemce pivovaru v Příbrami, pivovar koupil pro svého syna Vladimíra Čalouna, který byl jeho majitelem až do uzavření pivovaru v r. 1942 z důvodu odmítnutí zásobovat německou armádu. V posledních dnech války byla část (tzv. waschhaus) zasažena při náletu a nebyla již opravena. Do znárodnění se zde již jen vyráběly limonády. Po té pivovar patřil státu a jeho prostory byly využívány především jako sklady. Ve sklepích brambory, ve sladovně obilí apod.  Varna sloužila jako čerpací stanice pro techniku STS a místního JZD. Naštěstí nebylo potřeba pro zvýšení kapacity demontovat zařízení. V 80tých letech min. století se zrodil nápad na využití varny pro přípravu teplých nápojů pro krávy s využitím původního pivovarského zařízení. Za tím účelem muselo být z komína varny odstraněno čapí hnízdo, a na sousední komín sladovny byla vybudována ocelová konstrukce pro nové hnízdo tak, aby nové hnízdo bylo ve stejné výšce. Výroba teplých nápojů nepřinesla plánovaný efekt a tak byla po jedné sezoně ukončena.

Je parádní procházet se pivovarem a dotýkat se předmětů pamatujících již tři různá století. Vybavení varny je skvěle zachovalé, litinové konstrukce jakoby byly vyrobeny teprve před pár lety. A ten komín, pánové a dámy, ten je zajímavý! Podobný má jen bývalý Párník u Smolotel!

Vy, kdož budete mít cestu kolem, zkuste se zastavit a podívat se na tu nádheru alespoň zvenku.. ..a když budete mít štěstí jako my, možná se podíváte i dovnitř. A vy, co štěstí mít nebudete, přijměte jako slabou náhražku bez vůní, prachu a pavučin ve vlasech alespoň těch pár našich umouněných fotek...