<.. Záluží - teplárna T-200 (3 železobetonové monolitické komíny)  
 
Záluží
Sudetenländische Treibstoffwerke AG / Unipetrol
Současný stav: nefunkční 
Realizace: 1940-43
Výška: 100 metrů
Zpracováno: květen 2014

 

Pro blížící se válku potřeboval Hitler vyrábět dostatek paliv nezávisle na dovozu, což vyústilo v situaci, že prakticky ihned po obsazení Sudet začali Němci stavět v Záluží u Litvínova chemický závod na výrobu pohonných hmot z uhlí – Sudetenländische Treibstoffwerke AG (ve zkratce STW). A právě zde vznikly první vysoké komíny z monolitického železobetonu na našem území (byť v době vzniku to bylo území nacistického Německa).

Stometrové komíny, postavené betonářskou firmou Wayss & Freytag, byly hned tři a sloužily teplárně zvané T-200, která dodávala závodu páru a elektrickou energii. Na dochovaných dobových fotografiích můžeme pozorovat, jak energetické centrum podniku s vertikálami postupně vznikalo. První komín (severní) se začal stavět společně s budovou kotelny v roce 1940 (v roce 1941 se z něj již kouřilo), v roce 1941 se dostavěl komín druhý (prostřední) a poslední – třetí – byl postaven během let 1942–43.

Dokumentace z roku 1969 nastiňuje konstrukční řešení a další geometrické parametry jednoho nejmenovaného z trojice komínů (dle vnější podoby a stejné doby vzniku lze s určitou mírou jistoty tvrdit, že jsou komíny až na pár detailů identické). Vnitřní průměr v hlavě je 6 metrů a vnější průměr 6,64 metru. Vnější průměr v patě je 9,64 metru a tloušťka železobetonové stěny je v tomto místě 45 cm. Konicita dříku je 3 %. Po výšce jsou osazeny dva ochozy (ve výškách +65,0 a +92,5 metru) a na nich se vyskytuje jeden na naše podmínky unikátní technický detail – zábradlí je tvořeno železobetonovými masivními sloupky a trámky. Takovéto řešení nenajdeme u žádného stojícího železobetonového komína u nás. Vnitřní vložka je tvořena ze šamotu a koruna je zakončena litinovou deskou. Na ní se v minulosti vždy usazovalo více jak půl metru popílku.

Ocelový skelet kotelny obsahoval 12 kotlů o celkovém výkonu cca 1250 tun přehřáté páry za hodinu a 9 turbogenerátorů umístěných ve strojovně o maximálním elektrickém výkonu 188,8 MW. Pod jeden komín spadaly vždy čtyři kotle, přičemž kouřovody ze dvou kotlů se společně ještě se záložním kouřovodem sdružily do jednoho a ten ústil do komína. Na protilehlé straně podstavce se zopakovalo totéž.

V kotelně visela na ceduli důležitá výzva: „1. Při každém zásahu do spalovacího procesu kotle kontroluj ihned výstup kouře z komínů. 2. Bude-li vycházet z komínů černý kouř, proveď ihned správné seřízení dopravovaného paliva a vzduchu. 3. Snížením exhalací chráníš zdraví nejen sobě, ale i všem spoluobčanům.

 

 

dobové fotografie z let 1940-43 (zdroj: Podnikový archiv UNIPETROL RPA, s.r.o. a archiv Miroslava Mertla)

 

Komíny zažily řadu příběhů, přičemž ty nejzajímavější se odehrály během druhé světové války. Spojenci podnikli na továrnu téměř dvacet náletů, přičemž první nálet přišel 12. května 1944 a poslední 5. března 1945. Rekordní počet pum spadl při bombardování 16. ledna 1945 a závod byl zničen z více jak 70 %. Budova teplárny dostala často nějaký ten přímý zásah, ale komíny zůstávaly pyšně stát dál a nic nenaznačuje tomu, že by byly nějak výrazněji poškozeny. Němci podnik před bombardováním zamlžovali, ale komíny z mlžné clony stejně trčely a nechtěně dělaly terč pro svržení bomb. Podle dobových fotografií komíny prodělaly i různé formy maskovacích nátěrů, ale to nemohlo uspokojivě pomoci, neboť je zase prozradil jejich kouř. Vždy, když byla výroba po náletu zprovozněna a z komínů se znovu zakouřilo, tak pár dní po tomto jasném signálu spojenci opět bombardovali. Děsivé válečné události podtrhují vzpomínky pamětníka na rudou záři pocházející z hořících vybombardovaných Drážďan, která ozařovala vrcholky komínů.

Komíny se staly výrazným válečným symbolem. Tím, že kouřem přivolávaly bombardéry, znamenaly pro Čechy naději na konec války a na svobodu a pro Němce se za nimi schovávala trpká zkušenost, která je donutila pochybovat o nekonečné tisícileté říši.

Protiletecký maskovací nátěr je na komínech patrný dodnes. Navíc se za léta provozu objevily na patách komínů prvky lidové tvořivosti. Železobetonové vertikály nebyly jen chladnými funkčními konstrukcemi, ale staly se vnímanou součástí životního prostoru místních pracovníků. Na patě jižního komína je nakreslen vývěsní štít s textem „HOSTINEC U SUDU“ poukazující na to, že se ve vnitřním prostoru paty komína byla zámečnická dílna údržby, jinde je zase prezentován hanbatý symbol stesku kotelníků po ženách a mnoho jiných, dnes stěží rozluštitelných nápisů a maleb.

Pozoruhodná teplárna přežila válku, socialismus i dnešní kapitalismus, ale co podepsalo její ortel, byly postupně se zpřísňující ekologické předpisy, které by bylo neekonomické naplňovat. A tak se výkon postupně utlumoval, první dva komíny přestaly kouřit v roce 1998 a ve čtvrtek 17. března 2011 dopoledne se provoz kotelny a odběrových turbín teplárny ukončil nadobro. Dodavatele tepla a energie následně plně přebrala v areálu novější teplárna s označením T-700.

O budoucím osudu „dvoustovky“ se vlastník v současné době rozhoduje, doufejme, že bude brán v potaz aspekt technické i historické významnosti této stavby. Nové využití má bohužel ale bariéry v podobě umístění v rozsáhlém funkčním podniku s náročnými provozními podmínkami.

 

Zdroje informací:

- vlastní průzkum

- Vladislava Valchářová, Lukáš Beran, Jan Zikmund, Industriální topografie / Ústecký kraj, Praha, Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2011, ISBN 978-80-01-04833-7

- podnikový archiv UNIPETROL RPA, s.r.o. a archiv Miroslava Mertla

- laskavá sdělení Miroslava Mertla (UNIPETROL SERVICES, s.r.o.)

- Miloslav Hrabák, Teplárna T-200. Srdce podniku, Unipetrol RPA – Záluží, 2011

- Miloslav Hrabák, Hydrák a Staliňák v letech minulých, Litvínov, 2013

Fotografie z roku 2013:


2014 (c) fabriky.cz