Močovice, okres Kutná Hora

49°54'27.393"N,15°20'43.18"E

Současný stav: neexistuje - demolice 15. 3. 2009 v 14,03

Realizace: 1906 

Výška: 34 metrů

vlevo komín cihelny, vpravo komín cukrovaru, v pozadí Čáslav

V obci Močovice na Kutnohorsku se nacházejí dvě technické památky – cukrovar z roku cca 1870 a tovární komín, který jako jediný zůstal po průmyslovém provozu cihelny.

Cihelna s kruhovou pecí byla v Močovicích založena přímo u naleziště potřebného jílu v roce 1906. Dle dostupných informací se zde pálily cihly až do poloviny 20. století, následně pak cihelna zanikla a zbyl po ní pouze tovární komín. Stavitel komína je nám bohužel neznámý.

Komín je 34 metrů vysoký a má v patě průměr 3,4 metru. Průměr v hlavě je 1,6 m, výška podstavce je 6,3 metru. Průřez podstavce je osmiboký, jeho vnější stěny jsou svislé. Jsou vyzděné z obyčejných pálených plných cihel. Výzdoba podstavce je prostá, avšak při srovnání s jinými komíny cihelen ji lze zařadit mezi nadstandardní. Nároží osmibokého profilu je vyzděno z mírně zabarvených cihel, podstavec je horizontálně přerušen předsazenou římsou, která je usazena na odstupňovaných čtyřech šárech cihel. Kouřovod je do komínu napojen do podstavce, a to pod úrovní terénu do nadzákladového zdiva.

Dřík komína je kruhový a je zakončen ozdobnou hlavicí. Vnější průměr dříku komína se směrem nahoru zmenšuje, konicita (úkos), tj. přírůstek vnějšího průměru na jednotku výšky, je 2,1% (na jeden metr výšky se zmenší vnější průměr dříku o 1,2 cm). Kruhový dřík u tohoto komínu je vzácný tím, že zde bylo ještě použito klasických, plných (ručně dělaných) cihel. A přitom se v této době již běžně používaly cihly radiální. Ve spojení s komínem bývalého močovického cukrovaru z roku 1870, který je osmiboký a vyzděný z plných cihel, můžeme v obci spatřit důležitý vývojový mezičlánek přechodu od oktagonálního komínu ke komínu z radiálních cihel.

Velmi důležitý je také fakt, že komín je zachován v původním vzhledu. Mnoho cihelných továrních komínů má dnes totiž hlavice ubourané z důvodu běžné degradace horních partií komínu, neboť je levnější hlavu a případně část dříku ubourat a zakončit betonovým věncem, než komín vyzdít do původního stavu (to se např. stalo u podobného komína čáslavského pivovaru). Umělecká hodnota komínu svým významem přesahuje hodnotu většiny komínů cihelen celé České republiky.

Technický stav komína lze klasifikovat jako dobrý. Pouze část podstavce je narušena svislou trhlinou, která (dle informace místních) byla způsobena bleskem. Stav dříku vykazuje taktéž místy menší trhliny. Trhliny zatím neohrožují statiku komína, v případě zakonzervování komína je ale nutné trhliny zatmelit a profil komínu nejlépe ztužit dle statického posudku ocelovými obručemi. Povrch komínu je dobrý, není výrazněji narušen povětrnostními vlivy.

No a komín se má v březnu odstřelit. Prý bude vadit v budoucnu zde vznikajícímu sídlišti rodinných domků. Prý by nikdo nechtěl bydlet pod komínem. Zastupitelé obce si dostatečně neuvědomili kulturně-historický potenciál, který v komínu je. A přitom by šlo komín při troše snahy začlenit do života obce, vnést sem trochu odkazu na průmyslovou minulost. Místo ukázkové konverze komína, kterých je v ČR jen pár desítek, tu vznikne tuctové sídliště, kterých jsou u nás stovky.

Dle předběžné kalkulace dvou firem z oboru se došlo k faktu, že náklady na opravu a zakonzervování komínu jsou nižší něž na jeho demolici a likvidaci odpadu.

Primárně nemusí jít o zakonzervování současného stavu a tedy o uchování obrazu minulosti. Vzhled a poslání komínu lze posunout dále a tím, jak se vyvíjí lidstvo, tak lze povýšit i nefunkční komín a začlenit ho do běžného života občanů. Komín již nebude sloužit tradičnímu průmyslu, ale přímo běžnému kolemjdoucímu. Člověk ho bude moci ohmatat a nasát jeho dávnou historii. Například ve španělské Cordobě dominuje solitérní komín náměstí a slouží jako památník místnímu průmyslu. A právě ze Španělska si lze vzít příklad a udělat z komína připomínku místního cihlářského průmyslu. Okolí komína lze zkultivovat, dát k němu lavičku, informační panel s historickými fotografiemi a textem o tom, jak se v dané cihelně pálily cihly. Nám osobně není znám podobný příklad takovéto vzdělávací konverze komína v ČR. Známé jsou jen případy, kdy komín již sám bez své fabriky stojí jako upomínka na toto průmyslové místo, avšak bez bližší veřejně dostupné informace. Např. v Aši stojí komín zbořené barevny na parkovišti před supermarketem, komín po cukrovaru v Praze v Modřanech bude součástí residenčního celku, komín libeňského pivovaru v Praze dominuje přilehlému náměstí, komín cihelny v Seménkovicích osaměle v polích upozorňuje na průmyslovou historii lokality, apod.

Komín se může stát součástí zóny pro trávení volného času. Komín může sloužit sportovcům, může být na něm umístěna horolezecká stěna (takový příklad lze najít ve Varnsdorfu).

Začleněním komínu do života občanů a návštěvníků dojde k prezentaci výjimečné konverze, kterých je tohoto typu v ČR velmi málo. V Praze lze dát za příklad areál bývalé kapslovny Sellier&Bellot na Parukářce, kde zachovali jeden z nejstarších komínů v Praze i s kotelnou (měřícího 40m). Lidé spojitost moderní stavby a staré chápou a vítají ji. S pýchou říkají „bydlíme pod komínem“. Podobně je tomu v obytných komplexech v Praze na Flóře a Palmovce.

Fotoreportáž z demolice komína - 15. 3. 2009

Zdroj informací:

- osobní fabrikyprůzkum

Fotografie ze ledna 2009: