O neslavném konci svitavského pivovaru

Dnes budu psát spíše o osobních dojmech. Co se týče historie, opět odkazuji na stránky

Pivovary.info, kde je velice dobře rozebrán vzestup a hlavně pád svitavského pivovaru.

Osudy jsou totiž různé, a jen pro zajímavost uvádím, že zatímco jeho sousedé Polička

a Hlinsko byly v socialistickém hospodářství výhledově plánováni na zrušení, do Svitav se jako do „rozvojového“ závodu poměrně dost investovalo. Až bylo posléze po roce 1990 přeinvestováno. Kde jsou dnes Svitavy a kde je Hlinsko s Poličkou …

Ale zpět k původu valné části fotek. Již od vánoc 2002 jsme se s kolegou chystali na výpravu do Svitav, protože po neúspěšných nabídkách k odkoupení pivovarem v Havlíčkově Brodě,  se vědělo, že tam bude stát další chrám konzumu a tím je osud většiny budov zpečetěn.

A tak jsme jednoho lednového dne vyrazili. Že se něco děje, dávaly tušit před pivovarem poházené CK tanky (údajně skončily někdo na východě), ale jinak okolo klid.

Ovšem – prošli jsme vrátnicí a na nádvoří to jelo už naplno … Ještě trochu odbočím – v sou-

vislosti s prvním dílem seminářů „Co jsme si zbořili“ pořádaném v Kostelci mi jedna účastnice povídala, jak celý první díl této akce na ni působil depresívně. Pouze jsme jí odvětil, že lidé, které zajímá vše okolo pivovarů, tohle už znají. Je pravdou, že Svitavy byly pro mne tenkrát první ošklivý zážitek, který ovšem bylo přesto nutno zdokumentovat.

A tak jsme se procházeli areálem, fotili a koukali, co se kde vyvalilo. A že občas bylo na co – vlastně všechny skeny původních fotografií od roku 1888 až do 90. let jsou nálezy ze dvora pivovaru.

 Po té, co jsme otevřeli dveře na varnu, opřel se do nás kouř a smrad – právě řezali varné nádoby. (Tuším, že jednu z nich přece jen tenkrát zachránil pan Vedra pro Hlinsko.) Takže

jsme zase po pár fotkách zacouvali a šli se ven vmísit mezi bagry. Bylo to hodně smutné, nakonec je ale pravda, že jsme odjížděli kromě fotek i s úlovkem materiálů, které by nenávratně skončily v kontejneru.

Dodnes mě však mrzí, že jsem tenkrát vyměknul. Poté, co jsme zavřeli dveře vrátnice zvenku a já spatřil na zdi v podstatě úplně ošklivou plastovou ceduli s nápisem Pivovar a sodovkárna Svitavy a.s., nevytáhnul jsem šroubovák. Byť ještě dnes mám vlastně v tomto podniku

čtyři akcie, a tak jako akcionář jsem na to měl jistě alespoň morální právo.

 

Svitavy leden 2003